Historie a tradice


SVATÁ BARBORA

       Od 14.století patřila Barbora k neoblíbenějším a k nejčastěji znázorňovaným postavám světců, a v 15. století byla mučednice přiřazena ke skupině Čtrnácti pomocníků v nouzi.

      Jako téměř u všech pomocníků v nouzi je i Barbořin životopis zcela překryt legendami. Říkají, že dívka žila ke konci 3. století jako dcera zámožného Dioskura v Nikomedii, dnešním Izmitu v Turecku. Všude byla obdivována Barbořina mimořádná krása, její učenost a její bystrý rozum. Nejbohatší a nejhezčí mladíci města se ucházeli o krásnou dceru z pohanského domu, avšak ona cítila, že v životě musí být ještě něco jiného, co se jí dosud neukázalo, a každého muže odmítla. Stále znovu však odcházela Barbora ke skupince křesťanů, kteří tehdy žili skrytě v neustálém strachu před císařskými pronásledovateli. V dlouhých rozhovorech se snažila mladá dívka pochopit víru a učení těchto lidí a stále více dospívala Barbora k poznání, že se jí zde ukazuje její další životní cesta.

      Barbořin otec Dioskuros, fanatický nepřítel křesťanů, pozoroval změnu, která se děje s jeho dcerou, a rozhodl se bránit dívce ve styku s křesťany. Dal u svého domu postavit věž, do níž chtěl Barboru zavřít. Když se vrátil z krátké cesty, viděl, že Barbora přikázala zedníkům, aby do věže vezdili tři okna místo naplánovaných dvou.

      Rozlícený Dioskuros se ptal své dcery, co to má znamenat, a Barbora mu odpověděla,že je to symbol Trojice. Když mu pak řekla, že mezitím tajně přijala svátost křtu vzplanul Dioskuros hněvem.Přistoupil k Barboře a chtěl ji bít, avšak náhle se otevřela země a ochránila dívku.

      Dioskuros pak dovlekl dceru před místodržícího, který byl rozhořčeným pronásledovatelem křesťanů. Ten dal Barboru zbičovat, avšak ona k tomu poznamenala, že to je jako by byla hlazena pavími péry. V noci se jí zjevil Kristus a zahojil její rány. Nato místodržitel přikázal Barboru bít kyji, pálit ji pochodněmi a uříznout jí prsa. Když chtěl dívku takto znetvořenou hnát ulicemi města, objevil se náhle anděl z nebe a zahalil Barbořino krvácející tělo bílým oděvem. Když místodržitel poznal, že celým mučením ničeho nedosáhl, vydal rozkaz usmrtit Barboru mečem. Dioskuros provedl tento čin na své dceři vlastní rukou. Sotva odložil vražedný nástroj, byl sám zabit bleskem.

       Byla to doba vlády Galeria Valeriána Maxima, zvaného Daia, který vešel do dějin jako jeden z nejbrutálnějších pronásledovatelů křesťanů, které započal Dioklecián. Barbořiny ostatky se prý dostaly kolem roku 1000 do dómu sv. Marka v Benátkách a odtud později na ostrov Torcello před Benátkami.

Je patronkou

věží, horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů (zvonů), kovářů, kameníků, tesařů, horníků hrobníků, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, tunelářů; dívek; zajatců; dělostřelců; pevností; hasičů; umírajících a za dobrou hodinku smrti; proti ohni; proti bouřce; proti horečce a proti moru; pomocnice v nouzi.

Jak ji můžeme vídat na obrázcích:

Zpravidla ji můžeme vidět jak drží kalich s hostií, věž s třemi okny, meč nebo kladivo jako nástroje jejího umučení, drobná postava Dioskura u jejích nohou, páv, pochodeň, koruna, kniha, palma a dělo.

Kolem Barbořiny postavy vznikly v průběhu staletí četné lidové zvyky. Jedním z nejznámějších je řezání větviček v den sv. Barbory. Po setmění ustřižená třešňová větvička se dá do vázy. Pokud větvička na Vánoce rozkvete, vdavek chtivá dívčina by se do roka mohla vdát.

V Porýní má Barbora velký význam jako družka sv. Mikuláše, na mnoha místech je to dokonce ona, která naděluje hodným dětem do punčochy. Za Barboru se převlékaly dívky, vždy do bílého, pomoučily si obličej, na hlavu si daly zelený věnec (symbol nevinnosti) někde byl věnec ozdoben zapálenými svíčkami. Chodily po vsi a zlobivé děti vyplácely metlou, hodným naopak nadělovaly různé dobroty.

Velitelství výcviku - Vojenská akademie, Víta Nejedlého, 682 03 Vyškov